Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aifusoni 4.část

20. 9. 2013

                                                             Mimo domov

Kas opatrně otevřel oči a hned je kvůli slunečním paprskům zavřel. Poté je pomaloučky otevíral. Slunce hoúplně oslepilo. Zvedl hlavu a snažil se rozhlédnout se. Slunce mu, ale stále vadilo. Po chvilce však začal pomaloučku vidět. Ležel na zeleném kopečku kolem lesa. Byl to les listnatý a byla v něm spousta trávy. Vlastně všude okolo byla spousta trávy. S údivem se pomali rozhlížel. Pokusil se vstát. Nejdřív se postavil na přední, ale hned se mu podlomily kolena. Musel nabrat rochu síly. Cítil se jako by se zrovna narodil. Až na jednu věc, nikde okolo necítil teplo matky. Poté si vzpoměl co se stalo. Velké tornádo mě odneslo. Odneslo mě od mé matky. Chtělo se mu brečet. Už si zde nepřipadal jako v pohádce. Uvědomil si nebezpečí, které mu hrozí. Mohlo by tu být cizí stádo. Hezky je tu dost. Nebo by tu mohla být ňáká šelma. Nemůžu tu jen tak ležet! Musím se vrátit domů. Počkat! Kde je můj domov! Určitě nejsem někde v okolí. Tak zelená tráva u nás není. Chtělo se mu brečet. Kde je jeho máma? Kde je jeho domov? Nechtělo se mu vstát, nechtělo se mu bojovat o holý život, on není ohnivý hřebec, netouží po dobrodružství, jediné co chtěl je zemřít. Vzdal to a položil svou hlavu na hebkou trávu. Zavřel oči a čekal až si pro něj přijde hladová šelma. To čekání bylo neskutečně dlouhé. Možná bych se měl trochu zranit,aby mě ňáká ta šelma našla pomocí krve. 

Uslyšel kroky, nebo spíše skoky. Zahýbal ušima. Poté ucítil něco jemného jak k němu čichá. ,,Co tu děláš?" Zeptal se ho hrubý, ale i přesto sympatický hlas. ,,Klidně mě sežer." Odpověděl malátným hlasem kas. ,,Promiň, ale asi to nepůjde. Jsem totiž býložravec, jako ty." Odpověděl hlas. ,,Ať se ti stalo cokoliv, nesmíš se vzdát. Život je dar. Dar kterého si musíš vážit. Dokaž se se o něj dokážeš postarat až do posledního dechu. Dokaž že si tohotodaru hoden." Vysvětloval moudře. Kase velmi udivilo že poznal že to vzdal. Otevřel oči a zvedl hlavu. S údivem se díval na ten hlas, tedy na zajíce. ,,Život ti hold nadělí spoustu překážek. Ale ty musíš dokázat že je dokážeš přeskočit. Nezáleží na tom jak jsi velký. I ten nejmenší tvor dokáže přeskočit i tu největší překážku. Ale jen tehdy když je připraven bojovat. Nikdo nepřeskočí i tu nejmenší překážku pokud se vzdá." Pokračoval. Kas nesl k zajícovi velkou úctu a respekt. Chtěl něco namítnout, ale uvědomil si že má pravdu. Jen přikývl. ,Dobrá." Odpověděl tiše. Pokusil se si stoupnot. Nejdříve se postavil na přední nohy a poté i na zadní. Celý se třásl a kolena se mu podlamovala. Přesto se udržel na svých malých nožičkách. ,,No vidíš. Jsi zesláblý. Musíš se najíst." Řekl mu. Hřebeček přikívl a začal se pást. ,,Promiň, ještě jsem se nepředstavil, jsem Sabre." Představil se zajíc. Kas se na něj s plnoutlamou podíval a polkl. ,,Já jsem Kas." Odvětil. ,,Těší mne Kasi." Řekl a začal se taky pást. Oba dva si pochutnávali na čerstvé trávě. Hlavně Kas ještě tak dobroua šťavnatou trávu nejedl. Když byli oba plní Sabre malého ryzáka zavedl k potůčku. Kas se s úctou díval na ten kouzelný les. Všude pozpěvovali ptáčci a skákaly veverky. U potůčku pila krásná srna a šel k němu dokonce i mohutný a impozantní jelen. Hrdě nesl své parohy a šel půvabnou chůzí. Jeho černé oči zářily a srst se leskla. Pozoroval si malé hříbě. Po chvilce se hedvábným, mohutným hlase zeptal ,,Co tu děláš chlapče?" Kas se jen s údivem na jelena díval. Nedokázal ze sebe vydrmolit jediné slovo. ,,Ztratil se a chce najít domov." Odpověděl místo něj Sabre. ,,I já se jako malý stratil. Zoufale jsem hledal svůj domov, ale nikdy jsem ho nenašel a tak jsem se rozhodl vrátit se sem. Hledal jsem dlouho a nakonec jsem toto místo našel." Vysvětloval jelen. ,,Mimochodem já jsem Tuoso." Své jméno řekl majestátním hlasem. Kas jen váhavě přikivoval. ,,Todle je Kas." Představil ho  Sabre. ,,Musíš ho omluvit Tue, nejspíš ještě nikdy neviděl jelena." Tuos se na zajíce zlostně podíval. ,,Sabre! Kolikrát jsem ti říkal že mi nemáš říkat Tue! Jsem TUOS!" Dkonce i jeho řev, jeho zlost byla majestátní. Nechápu to, viděl jsem velké bizony, ale ani z nich jsem neměl takový strach, ne strach respekt jako z Tuesa. ,,Neboj se Kasi, nic ti neudělám." Přesvěčoval Kase Tues. Kas jen váhavě přikívl. Stále nebyl zchopný slova. Najednou ucítil jak mu nco nebo spíše někdo cupitá po zadech. ,,Vzchop se prcku. Je to jen jelen. Ten ti nic neuděla. Ten neublíží ani mouše." Ozval se svůdný, ale i pro něj škáddlivý hlas. ,,Asi nech toho!" Napomenul ho jelen. ,,Stejně jako vy jeleni i my lasičky máme ňákou tu čest. Jsem Astuto. Žádný As nebo Tuto, ale Astuto." Vysvětloval klidným hlasem lasičák. ,,Jakpak se jmenuje toto koňský mládě nazývaně hříbě?" Zeptal se svím škádlívým hlasem. ,,Musíš být tak divně důrazný? Zeptal se znuděným hlasem Sabr. ,,Jsem Kas." Odpověděl na jeho otázku. ,,Kas? Jak vidíš my všecí máme tak ušlechtilá jména a ty jen Kas." Dobíral si ho Astuto. Kas se jen smutně podíval na zem. ,,Ty hloupá lasičko! Musíš všechny urážet?! Nikdo na to není zvědavý!" Zlobil se Tues. ,,Nevšímej si ho Kasi. Tvé jméno je pěkné." Utěšoval ho Sabre. ,,Klídek, klídek jelínku, to si říkáš majestátní? Jen věčně zvišuješ hlas." Dobíral si ho Astuto. ,,Sklapni! Nikdo na tebe není zvědaví!" 

,,Dokonce i tvá slovní zásoba je stejně malá jako tvůj mozek."

,,Roztrhám tě na kousíčky!"

,,Máš tupé paroží na to abys mě roztrhal."

,,Tak tě rozdupu!"

,,Vše řešíš jen násilím? Jak smutné."

Tuos se rozběhl proti Astotovi a tudíž i proti Kasovi. Ten jen nehybně stál. ,,Zastav!" Vykřikl Sabre. ,,Chceš ho zabít?!" Zlobil se na Tuese. ,,Ještě jsi zapoměl zmínit "pako" Sabre." Napomenul ho Astuto. ,,Přestaňte se vy dva hádat! Nikdo na to není zvědavý!" Křičel zajíc. Tuos se jen nevinně díval do země a hrabal kopytem. Astuto se šibalsky usmíval. Seskočil z Kase a běžel rovnou k Tuesovi. Astuto byl bílý lasičák. Měl ladné a elegantní pohyby. ,,Hlupáku." Špitl jelenovi do ucha a odběhl.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář