Vítejte

                                                                 Opuštěné vlče

Grues se jen zvědavě díval. Nikdo nechápal co po nich chce nebo co mají udělat. Z tohoto želváka měli respekt. Nikdo netušil proč, ale když se drzý Astuto chová takto spořádaně tak to je vážné. "Ták." Přerušil trapné ticho Grues. Ostatní stále zírali na želváka, který se ani trochu necítil trapně. Zatímco oni se trapně cítili hodně. Tues se podíval na Astuta, aby něco řekl, ale i on ztratil slov. "Jestli chcete být rychle na konci Kerské louky měli byste si pospíšit. Doporučuji vám se nejdříve napít než vyrazíte. Sice jsem celý život ztrávil zde, ale z příběhů poznám že vlčí les vás jen tak nenechá se napít z jeho potoků." Pověděl Grues. Ostatní jen přikívli a šli se napít. Žel zde nebylo hodně, ale žab ano. Jejich kvákání šlo slyšet široko daleko. Poletovali tu vášky a komáři. Na hladině plavaly vodušky. Jezero bylo opravdu velké a uprostřed plavala skupinka kachen. Jednou dokonce vyskočila i ryba. Kas s úžasem hleděl na tu krásu. A ne jenom Kas, ale i ostatní. Astuto mezi tím šel pozdravit ostatni obyvatele jezera. Z rákosí vyběhly labutě, které štípaly husy. Odháněly je od svých vajíček, které Kas bohužel neviděl. Škaredě se na husy díval. "Proč jsou tak zlé?" Zeptal se naštvaně. "Protože mají vajíčka a nechtějí být rušeny." Odpověděl na jeho otázku Gŕues. Kas s sebou vyděšeně trhnul. Chtěl už vyrazit a dostat se domů. Podíval se na Tuose a Kelie. Oba dva lezli do vody. Tuosovi šla vidět jenom hlava s parožím a Kelie měla vodu po kolena. "Co to děláte?" Zeptal se nechápavě. "Když slunce takhle pálí není na škodu se jít ochladit." Odpověděla Kelie a šla do větší hloubky. Kas tedy šel pomaloučku do vody. Ze začátku byla ledová a on bleskurychle vyskočil. Chtěl jít pryč, ale před sebou viděl Gruese, který se na něj povzbudivě díval. Nemůžu se přece ztrapnit před želvou. Hrdě se otočil a kráčel do vody. Zkusil tu zimu ignorovat, ale až mu voda sahala po kolena začal se třást. Otočil se a chtěl běžet zpátky, ale Gruesův pohled byt tak povzbudivý a Kasovi se zdálo že se mu dokonce směje. Odfrknul si, otočil se a pomaloučku šel hlouběji do vody. Jenže na nohách něco zvláštního cítil, a vůbec se mu to nelíbilo. Postavil se na zadní. Normálně by se neudržel, ale tentokrát chvilku ano. Na předních kopýtkách viděl něco zeleného. Vypadalo to trochu jako malý keřík, ale to nebylo ono. Dřív než si to pořádně prohlídnul spadnul. "To jsou řasy." Řekl chraplavý hlas. Kas s sebou zase vyděšeně trhnul. Vedle něj totiž plaval Grues. Jakto že plave?! Nechápal, ale bál se zeptat. Grues už chtěl něco říst, ale Tuos ho vyrušil. "Už jdeme!" Zavolal na ostatní. Kas se díval okolo, ale zpatřil ho až na břehu. Pokusil se běžet zpátky na břeh. Když se rozloučili pokračovali ve své cestě.

 Pět zvířat stálo před normálním lesem, která vypadal velmi přívětivě. Normálně by do něj hned vešli, ale už jeho název je strašidelný. Ano, byl to vlčí les. Astuto se podíval na vyděšené tváře svých přátel a začal se smát. Nikdo si toho nevšiml. "Jdeme!" Zavelel a vběhl do lesa. Neměl v plánu je uklidnit. Uši měli nastražené a všímali si i toho sebemenšího zašustění. Kelie něco cítila. Stále nasávala vzduch a tak se k ní přidali i ostatní. Byl to pach krve a nwznámých zvířat. Bohužel měli jasno komu ten pach asi patří. Uslyšeli křupání větví. Tuos se hrdě postavil a byl připraven ukázat vlkům co proto. Jeho plán nevyšel, protože místo vlků se tam objevilo velké hnědé zvíře, které mělo velké, ostré drápy a opravdu velký nos. Zvíře bylo tlustější než Tuos a nebylo o moc menší. Byl to mědvěd, který se právě postavil na zadní. Mysleli jen na jednu věc a tou věcí byl úprk. Astuto si hbitě vyskočil na Kelie, která Sobreho chytila do zubů a běžela pryč. Tuos se statečně vrhnul na medvěda. Ten zabručel. Napřahoval tlapu, ale za ním začal bručet jiný medvěd. Okamžitě se do sebe pustli a hrdý Tuos utekl. Běželi celou cestu až ven. Udýchaně čekali na svého přítele, který se za chvilku objevil. Najednou se začal hýbat keř. Čekali co z něho vyskočí. Stále nic. Astuto se Sobrem se šli podívat blíže. Bylo to vlče, které uvízlo. Pomohli mu. Vlče bylo smutné. "Co se ti stalo?" Zeptala se ochotně Kelie. "Moje rodiče zabila cizí smečka a já zůstala sama." Fňukalo štěně. "Tak pojď s námi." Nabídl Sobre. "Mimochodem já jsem Sobre, toto je Astuto, Kelie, Tuos a Kas." Úplně zapoměi že je to šelma. "Já jsem Lia." Začala vrtět ocáskem. Ostatní se na ni usmávali.